Tak byl v sobotu František Vízner uveden do Síně slávy českých designérů.
Jistě právem, i když sám sebe za designéra jistě nepovažuje, mluví o sobě jako o skláři.
Neoznačil bych Františka Víznera jen za skáře a to nejen proto, že skláři jsou dnes vnímáni jako vyhynutím ohrožený druh, ale protože Vízner je především výtvarník a sochař, jehož sochařským materiálem je sklo.
Cesta Františka Víznera ke sklu byla přímá, rovná, čistá a jednoznačná stejně jako jsou jeho tolik obdivované skleněné mísy a vázy. Po vyučení malířem skla v Novém Boru absolvoval sklářskou průmyslovku v Železném Brodě a pak Vysokou školu umělecko průmyslovou u profesora Karla Štipla a docenta Václava Plátka. A pak po celý svůj dosavadní život už sklo nikdy neopustil a je více než jisté, že už neopustí.
Sklářská tvorba Františka Víznera bývá členěna do tří období. Prvním je teplické období návrhů lisovaného skla od roku 1959 až do roku 1967, pak desetileté působení ve škrdlovické huti v pozici hlavního výtvarníka a pak přichází už jeho samostatná autorská tvorba v jeho domácí dílně. Rád bych toto zavedené klišé trochu poopravil.
Už na fakultě totiž František Vízner sklo brousil. Na kuličském stroji se z boku pokoušel vybrousit čisté a hladké plochy, zdá se, že vize dokonalých, hladkých a čistých sklěněných tvarů jej pronásledovala od mládí. Když navrhoval své lisované vázy ve Výtvarném středisku OBASu v Teplicích nemohl se dočkat konce směny, aby mohl zasednout k brusu, který byl u lisovaného skla používán k zarovnávání dýnek a mohl ze skloviny, kterou získával za menší obnos či láhev rumu od zaměstnanců karlovarské sklárny, vybrušovat své hranolky. Stejně tak ve Škrdlovicích, jakmile „padla“ rozjížděl se Víznerův brusný kotouč. Nekonečná trpělivost, nesmírná pracovitost, sedlácká sveřepost a odhodlání dovedla Františka Víznera k úspěchu.
Stal se kultovním autorem následujích generací sběratelů českého skla. Mít kompletní sbírku všech lisovaných věcí, které Vízner navrhnul je snem každého sklářského fanouška, hutní škrdlovické sklo s jeho signací vzrůstá na ceně o tisíce právě jen díky jeho podpisu, Víznerovu broušenou mísu si může dovolit málokdo, přesto mám kolegy, kteří už šetří do prasátka.
František Vízner stále pracuje.
Tuším, nebo spíše už vím, že své sběratele a obdivovatele jeho díla brzy překvapí.
Vím a nepovím, ale těším se jako malý kluk a doufám, že Vy také.
Vše nejlepší jk narozeninám, pane Víznere.
Jindřich Pařík 8.3. 2010
