„Ave Maria“
nese se nad zasněženou strání. Nikoliv přehnaně pateticky, vykřičeným hlasem popové zpěvačky, ale klidným, sytým barytonem za doprovodu varhan. Jsem trochu zmaten.
„Co se to děje? Je pátek, všední den, divné na bohoslužbu“.
Myšlenku, že si mě místní mohli splést s důležitou návštěvou z arcidiecéze, inu vyžranej na důstojného otce jsem dost, brzy zavrhuji. Žádné špalíry družiček. Nikde nikdo.
Jen ten hlas velebící Všemohoucího.
Jdu po zvuku a zjišťuji, že vychází z malé uzamčené kapličky, spíše zvonice. Na věži visí velký, zelený, skleněný zvon, Hlas utichá a skleněný zvon odcinká poledne.
Jsem v Moosau u Frauenau, v místech, kde je Hospodin doma.
Čerstvě napadaný sníh jen umocňuje tu úpravnou čistotu, řád a pořádek.
Nad budovou s komínem stojí nápis stylizující se do podoby gotického písma:
Freiherr von Poschinger Glashütte seit 1568, to je ta slavná Poschingerova sklárna.
„Trochu moc cavyků s letopočtem založení“ pomyslím si uštěpačně: „Chřibská 1414!“
Pak si vzpomenu, že už Chřibská není a zase zpokorním.
„Pozdrav Bůh“, říkám tiše dámě ve firemní prodejní výstavní síni jako když vstupuji do chrámu. Když jsme oba Pána řádně vynachválili, jak se v tomto kraji sluší, ptám se, smím-li si pořídit pár snímečků. „Jak je jim libo, mají-li zájem o sklo zájem, je v našem městě také sklářské museum“.
To vím, ale rád bych se podíval na exkursi k nim na huť, jak inzerovali na svých stránkách www.poschinger.de, ale uvědomuji si, že kromě té dámy jsem tu sám a protože nikoliv z arcidiecéze, bylo by troufalé požadovat po nich tu hodinovou prohlídku hutě.
Přes skleněné dveře na huť nakukuji, a ujišťuji se, že bych neviděl nic nového.
Překvapuje mě kolekce „antického“ skla, a znovu si upevňuji sebevědomí. To naše, z škrdlovické sklárny podle návrhů paní Vlasty Lichtágové, které vznikalo před 65 lety je o moc „antičtější“ a tak nějak vřelejší a milejší. Tohle je na mě trochu moc studené, ale krása to je, což o to.
Procházím prodejní expozicí a cvakám spoušť. Blízkost bavorského a českého sklářství je patrná na každém druhém výrobku. Včetně těch šílených ozdobných koulí na plot.
Zastavuji se u misky, která se mi opravdu líbí. Tenhle kus skla bych doma mít mohl. Hledám jméno autora. A je to jasné! Lubomír Hora, rodák z Brna! (http://www.hora-art.de/).
I tady, u Poschingerů v Bavorsku potkávám československé sklo!
Můžete se mě snažit ohromit zbožnými melodiemi, šokovat čistotou a pořádkem! Ale stejně!
S podstatně veselejší náladou už bez chrámové pokory vyrážím k Museu skla ve Frauenau.
Schválně, s čím mě překvapí tam.
Hezkou neděli
Jindra Pařík 13.2 2011
Fotky zde:
https://picasaweb.google.com/Jindra8526/PoschingerGlashutteInMoosau422011#
