Nemám rád metrákové sklo. Rozhovor s Oldřichem Lípou
Milan Hlaveš - Fórum S - vydání 14/2006
Oldřich Lípa patří k výtvarníkům, kteří svůj život, talent a tvůrčí síly obětovali spolupráci s průmyslovou výrobou. V jeho případě designérské činnosti pro karlovarskou sklárnu Moser, kde byl zaměstnán od absolutoria VŠUP až do svého odchodu do penze. Kromě navrhování užitkového a dekorativního skla se věnoval a stále věnuje ateliérové sklářské tvorbě. Na sklo přenáší mimo jiné své dojmy z poslechu vážné hudby. Málokdo dokáže hudební inspirace převádět do sféry výtvarného umění tak jako on. Jak sám říká, ve skle hledá především myšlenku
|
Milan Hlaveš |
Ostravsko, odkud pocházíte, je oblast bez sklářské výroby, jak Vás tedy napadlo jít za sklem? |
|
Oldřich Lípa |
Odešel jsem ze sexty, osud byl takový. Chtěl jsem jít na lesařinu. Naši mne do lesa nechtěli pustit, strejdu pověsili v lese jako partyzána. Já jsem byl jedináček, a naši chtěli doktora. Spíš jsem fidlal na housličky a chtěl malovat. Sklo se mi ale hrozně líbilo, zapůsobilo na mne hlavně železnobrodské. To mohlo být východisko pro další existenci. Jel jsem za tím do Nového Boru, kde bylo generální ředitelství. Nějaký osvícený člověk mne odtamtud poslal jako volontéra do Chřibské do brusírny Tschinkel, která pracovala pro huť Mayer. Neučil jsem se tam, byl jsem tam půl roku jako zaměstnanec. Mezi těmi kuliči jsem se ale cítil ušlápnutý. Přišel jsem tam dva roky po válce. Bylo to místo, kde byly za války tři tábory, je tam hromadný hrob... Proběhl odsun a přerušila se tradice, kdy lidé doma brousili sklo pro různé závody například u kuličského stroje. Když je bolela záda, přestali dělat a šli si na zahrádku. Byli tam ale náramní skláři, náramní lidé. Důležité je, co člověk umí udělat a jaký je. |
|
Milan Hlaveš |
Po etapě v Chřibské jste hned nastoupil na odbornou sklářskou školu do Nového Boru? |
|
Oldřich Lípa |
Ne. V Chřibské jsem to ukončil a šel pracovat asi na tři měsíce jako kulič olovnatého skla k Inwaldům do Svobodína. Bylo to kolem únorového převratu. Tam jsem se potkal poprvé také s Ludvikou Smrčkovou. Až potom jsem šel do Boru, kde mne učil Josef Michal Hospodka. Byli jsme kamarádi, nebyl o moc starší než my. Naopak někteří spolužáci byli třeba i o pět let starší než Michal. Učili se tam, aby dostali glejt kvůli živnosti. Se spolužákem Vencou Ciglerem jsme neměli moc co dělat, kreslili jsme a chodili do dílen. Venca byl ukázněnější než já. Na mne se spoléhalo, že mám tu postavu. V porovnání s Jurkou (Václavem) Ciglerem jsem se „hrabal“, měl jsem takové neumělé věci. Na VŠUP jsem potom šel více méně kvůli němu. O mně ve škole v Boru nikdo nevěděl, že budu dělat přijímací zkoušky, jenom Michal Hospodka. S tím, jak jsem se sklem zacházel, nikdo nepředpokládal, že bych se na UMPRUM mohl dostat. Nikdo mne ke zkoušce nepřipravoval. Ale on mne Kaplický měl za strašně rafinovaného... |
|
Milan Hlaveš |
O tomto Kaplického vztahu k Vám píše i Vratislav Šotola v jednom článku ze 66. roku. Pro Vás to prý bylo jako jed. Vás takové hodnocení nějakým způsobem ubíjelo, trápilo? |
|
Oldřich Lípa |
Ne, ono to bylo spíš jako nějaká droga. |
|
Milan Hlaveš |
Mezi oběma sklářskými ateliéry byly na VŠUP velké rozdíly. |
|
Oldřich Lípa |
U Štipla se hodně chodilo do brusírny k Průšovi. Řemeslo, to byla záležitost jeho školy. Kaplický učil spíš malíře. Já byl takový podobojí. U Kaplického byli vzácní lidé, Jirka John, Adriena Šimotová. U Štipla ale také. |
|
Milan Hlaveš |
Zeptám se Vás na vztah k profesoru Kaplickému. |
|
Oldřich Lípa |
Starej mně honil jako nadmutou kozu pro každou čárku. Když se kreslila hlava nebo něco takového, tak tam jezdil klíčema. Zajel mi například do portrétu... |
|
Milan Hlaveš |
Já naopak od Vašich spolužáků slyšel, že by si nedovolil zasáhnout studentovi do jeho práce. |
|
Oldřich Lípa |
Jiřina Rejholcová (Žertová), Zdena Strobachová, to byly vynikající studentky, Karel Wünsch a Pepík Jiřičků byli takoví hodní, ukáznění žáci, ale já byl expresivní neurvalec. Kaplický mě strašně krotil. Někdy jsem byl zoufalý. Psychicky mi pomohl třeba Jirka Johnů, když mi řekl, abych neblbnul. Komár (malíř Vladimír Komárek) mi taky párkrát pomohl. Řeknu Vám příhodu, která se se mnou táhla: přijel jsem z Ostravy do ateliéru autobusem, měl zpoždění. Adriena Šimotová byla venku před školou a povídá: „Ty seš novej? Máš průser!“ Od té doby se na mne Kaplický vždycky při korekturách ohlédl a řekl: „Tak můžeme začít?“ |
|
Milan Hlaveš |
Když jsem šel studovat na sklářskou školu, kladli mi doma na srdce, že se mám od začátku snažit, jinak se to se mnou potáhne celý čas. |
|
Oldřich Lípa |
To je právě ono. Já jsem na Kaplického hlavní dojem udělal tenkrát při nástupu… Dobře jsem na něj zapůsobil až po čase takovou maličkostí. Měli jsme udělat návrh na vázičku a já k ní napsal, že je to vázička na kopretinu. Snad na základě toho mne nakonec vzal na milost… Po státnicích mi Kaplický říkal, že kantor nemůže žákovi nikdy dát lepší známku. Když mi nakonec dali vyznamenání všemi hlasy, nevěřil jsem tomu. |
|
Milan Hlaveš |
Po absolvování VŠUP jste odešel do sklárny Moser. Bylo to přirozené vyústění? |
|
Oldřich Lípa |
Do Varů jsem už předtím jezdil na praxi. Byl jsem tam potom jako sirotek. S Vencou Ciglerem jsme se původně domluvili, že sem půjde také. Udělal tady ty své dvě vázy, šel za Růžičkou, za tím dělnickým ředitelem, a ten mu řekl, že ho vezme na tři měsíce, na zaučení. Nic z toho nebylo. Starý (prof. Kaplický)nakonec řekl, že se dopustil omylu, když mne pustil do Karlových Varů. Spoléhal na to, že to půjde nahoru. Sklárna měla takový zvuk. Já ale dělal pro výrobu a výtvarníkem jsem byl prakticky až potom. Připravovalo se trienále 57 a potom přišel Brusel (EXPO 58). Z ÚBOKu chodily výkresy, já je dostával do rukou a zařizoval, aby se to dělalo ve výrobě. Co se týká mojí práce, nejvíc by se dalo povídat nad kresbami, já je štosuju, všechny by byly zrealizovatelné, ale vzhledem k tomu, že jsem se sem do Varů dostal v 55., tak jsem plnil hlavně zakázky. Jenom si takhle hvízdli, a ty abys něco udělal. Dostával jsem poručení. Byla to dost chaotická doba. Ale já miluji chaos, to je moje. |
|
Milan Hlaveš |
Cítíte nějakou změnu v systému dnešní práce podnikového designéra oproti minulosti? |
|
Oldřich Lípa |
Dnes jsou počítače a xeroxy, dřív se muselo všechno rozkreslovat. Sbíral jsem za skláři střihy, abych je nemusel kreslit podruhé. Byl jsem hrozně vytížený, nikdy jsem ale nedělal žádnou funkci. Byl jsem hlavně v přímém kontaktu s lidmi. S každým návrhem jsem šel nejdřív za rytcem. Bavil jsem se hodně se starými lidmi ve sklárně a cucal z nich věci, které jsem ještě neznal. Dneska je taková doba, že starému klidně řeknou: „Vrať se do hrobu.“ |
|
Milan Hlaveš |
Práce podnikového výtvarníka přináší i konfliktní situace. |
|
Oldřich Lípa |
Dostali jsme se do rozepře se Smrčkovou, byla tehdy kápo na ÚBOKu. Začala přebrušovat tvary podobně jako já. Byl v tom konfliktu i ten Růžička, bývalý ředitel propagace Skloexportu. Seděl v koncentráku s Novotným, partajník. Pana Konráda, sesadili z ředitelského místa, když přišel Růžička. Kdo měl tehdy v tom střetu pravdu, se už dneska těžko posuzuje. Lidé se v tvorbě jednoduše potkají. Střetnul jsem se návrhem dokonce i s Wirkkalou. |
|
Milan Hlaveš |
Slavnými moserovskými předměty jsou tzv. obří číše… |
|
Oldřich Lípa |
…přišel Franta Chocholatý s ideou na Domácí bál: jedna bude vysoká, jiná široká. To vzniklo během dvou, tří hodin. Jako technik jsem byl povinen zlepšovateli rozkreslit myšlenku. Před Kaplickým jsem se za to styděl. Banální myšlenka, ale když to dostalo ten tvar… Chocholatý, to byl nesmírně nadaný obchodník. Vedl v Praze prodejnu. Koncentroval tam obchod zaměřený na diplomatický sbor a podobně. Za ty číše mi dal celý karton amerických Camelek. Byl jsem žárlivý na to, že dobré věci, které šly do Bruselu, nebyly popularizovány jako tyhle číše. Exklusivní balení, reklama přes Skloexport, herečky... Já tím tak trpěl, to si nedovedete představit. A trpím do dneška. Protože se ty nové věci nedostávaly ven. Ve prospěch těch obřích číší... |
|
Milan Hlaveš |
Vaše sklo se přesto dostávalo do výroby, ne? |
|
Oldřich Lípa |
Trienální souprava byla oceněná. Přímo místopředsedkyni vlády Machačové-Dostálové slíbili, že to bude do tří měsíců venku. Honila lehký průmysl, aby se ty oceněné věci dostaly do výroby a do prodeje. Jenomže, skutek utek. Ve fabrice jsem cítil hendykep, protože se tam běželo na starou linii. |
|
Milan Hlaveš |
Neměl jste zadostiučinění alespoň z toho, že se věci objevovaly na mezinárodních výstavách? |
|
Oldřich Lípa |
|
|
Milan Hlaveš |
Jste znám svými nekompromisně kritickými názory na průmyslovou výrobu skla. |
|
Oldřich Lípa |
Když to v té fabrice vidíte... Jsem ukecanej... vulgarista, co si myslím, musí jít ze mne ven jako nestrávená strava. Moje paní je ze mne kvůli tomu nešťastná. |
|
Milan Hlaveš |
Sklárny stále častěji řeší odbytové potíže. |
|
Oldřich Lípa |
Přišel zlom. Co je na flétnách u Mosera broušené, je u Baccarat a dalších lisované. A je to perfektní. A levné. Všechno dneska musí profitovat. A my se máme přizpůsobovat těm cenám... I Moser si pomáhal gilošem, který se dorýval, to je ale dneska už passé. |
|
Milan Hlaveš |
Co pokládáte za podstatu výtvarné tvorby? |
|
Oldřich Lípa |
Dát myšlenku na papír nebo do počítače, to jsou jen prostředky. Podstatná je myšlenka. Abstraktní záležitost, která vám vibruje v hlavě, kterou je nutné vyjádřit. To je sensitivní věc. Nejsem žádný filosof. Potřebuji materiál, něco, na co si přímo kreslím. Sám to neumím udělat tak, jako to umí lidé, kteří to dělají celý život. |
|
Milan Hlaveš |
Jak se díváte na současnou sklářskou produkci? |
|
Oldřich Lípa |
Nemám rád metrákové sklo. Vedle toho metrákového skla zastávám myšlenku galerijního skla. Vadí mi, když se skláři ve fabrice strhávají těžkými kusy. Proč se potom musí vyučený kulič živit jako taxikář? |
|
Milan Hlaveš |
Ušetřit sklářům práci se dá přeci i jinak, než jen požadovat výrobu menších kusů, ne? |
|
Oldřich Lípa |
Říkávali mi DiaOlda, razil jsem totiž tendenci hrany z kulatého kusu řezat na diamantové pile. V brusírně mělo ustoupit náročné natrhávání. Byl to dokonce vládní úkol, protože v Sovětském svazu vymysleli umělý diamant. Vyráběl se v Šumperku, ale tomu belgickému se nikdy nevyrovnal. |
|
Milan Hlaveš |
Snad nejvíce se mi na Vaší nedávné výstavě v galerii Moser v Praze Na Příkopech líbily věci, které využívají jako základ různé střepy. Byly drobné, ale působily monumentálně. |
|
Oldřich Lípa |
Jsem staromilec, sháním kousky střepů… Vždycky jsem sebral každý střep. Je důležité, aby se hospodařilo, jsem masarykovec: „...nauč se synečku hospodařit.“ Rád bych takové věci zhodnocoval rytinou. Přecházím k rytině do archaického tvaru střepu. Cítím, že bych to mohl různě kombinovat. To se dělalo vždycky, že se vady skloviny zakrývaly rytinou. Bral jsem aušusy, rýpal do nich a dával je do aukcí pro Skloexport. Kolegové jako Pavel Hlava na mne měli vztek, protože i když to bylo od Mosera, bylo to nejlacinější. |
|
Milan Hlaveš |
Ke sklu máte až zamilovaný vztah. |
|
Oldřich Lípa |
Ve skle mne baví takové věci, že když kus otočím, vidím vždy něco nového. Hledám ve skle myšlenku, jako když malujete obrázek, konkrétní krajinu. Podívejte se (ukazuje)… tohle byla vyhozená koule. Udělám z toho třeba světelnou fontánu: vyplním vodou… to udělá optiku a dám kolem světlo. K tomu ale potřebuji architekta. Chci se přiblížit k muzikantům, k Janáčkovi, Dvořákovi, Sukovi, Martinů. Vidím věci barevně, i když dělám s křišťálem. (Na okraj: zajímavé je, že redaktor Hetteš moserovské barvy neměl rád, říkal jim anilínové.) Snažil jsem se do skla dostat prostor. A hudbu. Já jsem odjakživa chtěl malovat nebo dělat muziku, to jde k sobě. S Láďou Olivou jsme měli na umprumce kapelu, když rok po mně přišel. Tam to byla samá muzika. |
|
Milan Hlaveš |
Koho si vážíte z výtvarníků, kteří spolupracovali s výrobou? |
|
Oldřich Lípa |
Například Víznera a Urbana, to byli nesmírně talentovaní lidé. Byli jsme kamarádi. |
|
Milan Hlaveš |
Mnoho Vašich prací je realizováno v rytém skle. |
|
Oldřich Lípa |
S rytinou jsem se poprvé potkal úplně na začátku, když jsem potřeboval dárek pro tátova doktora. Z Chřibské mne poslali do Šenova k Rathům. U dveří stál Stefan Rath, starej děda… já myslel, že je to portýr. A on: „Já se podívám, jestli to jde.“ A šlo to. Rytina mne od té doby zajímala, ale nemyslím, že by byla vhodná pro průmyslové rozmnožování. Ale s rytci jsem si vždycky rozuměl. Byli mezi nimi u Moserů machři, kteří dokázali moje věci udělat, tak jak jsem chtěl. |
|
Milan Hlaveš |
S Moserem stále spolupracujete, přestože jste skoro čtvrtstoletí v penzi. |
|
Oldřich Lípa |
Vždycky jsem se pral za to, aby věci šly ve fabrice dopředu. Dneska tomu říkají Studio, asi nevěděli, jak to nazvat. Lákalo mne zase s nimi něco udělat. Tak jsem k Moserům znovu začal chodit. |
|
Milan Hlaveš |
Kam bude směřovat Vaše tvorba? |
|
Oldřich Lípa |
Lítá mi v palici svítit sklem, linkou. Chtěl bych elektriku vodit přímo po skle. Spojuji to také s rytinou. Aby vlastnosti skla byly prostorové. A se zrcadly... ale úspornými prostředky. A spojit to s muzikou! |
