Soňa říkala, prý to někde četla, že muž je mladý do 69 let, pak prý teprve u mužů začíná rané stáří. Něco na tom asi bude.
Vladimír Klein svoji tvorbou rozhodně mezi mladé umělce patří, i když, dalo by se říci, že tím sklářským mladíkem je už poměrně dlouho. Rozhodně však kolem sebe šíří dobrou náladu, vtip a optimismus, tedy vlastnosti, které bývají spojené spíše s bujarými jinochy, než s důstojnými muži s akademickým vzděláním a s tolika životními zkušenostmi.
Proto jsem se na vernisáž výstavy Vladimíra Kleina v galerii Dorka v Domažlicích (www.dorka.cz) vysloveně těšil. Líbí se mi Vladimírův výtvarný rukopis, ty věci z jedné strany leštěné, z druhé strany typicky „kleinovsky“ osekávané, obdivuji, jak důmyslně dovede pomocí kontrastu leštěných ploch a syrových lomů prohnat světlo předmětem tak, aby dosáhl požadované barevné iluze, mám rád i jeho „veselé historky z natáčení“, kterými svou vernisáž vždy doprovází. Je poznat, že Vladimír Klein byl, je a zůstane učitel, který umí věci pojmenovat, vysvětlit a to vše zábavnou, neškolometskou formou, která vyučuje, ale nepoučuje.
Výtvarník podle Vladimira, ale myslím si, že to platí všeobecně pro všechny obory lidského konání, má vždy vědět: co, proč a jak.
Když jedno z toho chybí, je to prý malér. Musím přiznat, že u mnohých výtvarných počinů našich současníků mám pocit, že jejich autor by nedokázal uspokojivě odpovědět ani na jednu z těchto otázek. Ne tak Vladimír Klein!
Skvěle odvedené osobité řemeslo, promyšlené i nahodilé namícháno tak, že výsledek potěší i lidi, co o sklářské umění jinak nemají hlubší zájem (a tím nikterak nechci šahat Soně do svědomí).
Nakonec, poslechněte si sami, co Vladimír říkal o principech své tvorby včera:
http://www.youtube.com/watch?v=_II1ddg8jR8.
Takže jak jsem už říkal, těšil jsem se velmi, a bez nadsázky musím říci, že mé očekávání bylo překročeno o jistě více než stachanovských 2023 procent Serhije Šemčuka (viz http://zpravy.idnes.cz/ukrajinsky-hornik-prekonal-letity-rekord-sovetskeho-udernika-stachanova-15b-/zahranicni.asp?c=A100810_182037_zahranicni_fog).
Majitel malé soukromé galerie Dorka v Domažlicích pan JUDr. Jiří Šuchman je zjevně naladěn na podobnou strunu jako já, jen místo československého skla ujíždí na české grafice. I jeho soukromý památník od sochaře Michala Šarše „ABNUENTIBUS TACERE – UMLČOVANÝM“ připsaný „všem, kdo nevyměnili vlastní svědomí za okamžitou výhodu či lhostejnost“ včetně vyhrané tahanice s úřady o „odstranění nepovolené stavby“ je mi nesmírně sympatický a jsem nadšen, že takoví lidé zde jsou a žijí a jsem vděčný svému osudu, že jsem měl to štěstí je potkat.
Těžko popsat tu přátelskou a rodinnou atmosféru sobotní vernisáže, nádherné prosluněné odpoledne ve společnosti báječných lidí, kteří nebědují a nebrečí nad podfinancováním kulturní politky našeho státu, ale sami a za svoje věci postrkují tím správným směrem.
Výstava pana Vladimíra Kleina v Domažlicích je prodejní, a potrvá do 28. května.
Ale pokud chcete nějakou Kleinovu věc doma mít, měli byste si pospíšit, protože díky skvělým kouskům a „přátelským“ cenám předpokládám, že mnoho věcí z výstavy pan Klein zpátky domů nepoveze.
Fotky z vernisáže jsou tady:
https://picasaweb.google.com/Jindra8526/VladimirKleinGalerieDorkaDomazlice942011?authkey=Gv1sRgCNOXzdvAsOSDRQ#
Katalog Vladimíra Kleina pak zde:
http://picasaweb.google.com/Jindra8526/VladimirKleinSKLO2010?authkey=Gv1sRgCOrz0dqrr_z1fA#
Děkuji do Domažlic a Vám všem přeji nádherný jarní týden.
Jindra Pařík 10.4. 2011
