Dobrý den všem příznivcům skla a jeho sběratelům,
rád bych se podíval na aukce skla z jiného úhlu. Aukce skla, které probíhají v honosném a krásném prostředí na Žofíně, na můj vkus až příliš často, jsem si prapůvodně představoval něco jako "Svátek SKLA". Tj. místo, kde se v období, kdy venkovní nečas nedovolí mnoho jiných aktivit, sejdou přátelé skla - jakási různorodá komunita lidí kteří mají, nebo měli sklo jako svoje povolání (určitě jich není málo), sběratelé a shromažďovatelé, pro které je sklo jejich velký koníček či dokonce Kůň. Bohužel mé zklamání po osobní účasti na několika aukcích Sýpky je trpké. Má idea o jakémsi “vyvrcholení“ sběratelského roku či sezony se nikdy neuskutečnila.
Říjnovou neděli za pošmourného odpoledne vyrážím asi 80km do centra Prahy. Nechci nic koupit ani přes Sýpku nic neprodávám, jen potkat pár známých a “nasát atmosféru adrenalinu", který bývá cítit při aukcích. Jak všichni víme, tak aukce skla je jen přívěškem nekonečně dlouhé aukce obrazů a starožitností, které jsou kupodivu na sále přítomné a vystavené. A pak to přijde, po ukončení aukce prvního kola díl starožitnosti se sál plný lidí vyprázdní, jak když střelí do hejna vrabců a na sále zůstane jen opravdu hrstka jedinců. Dvouhodinovým maratonem unavená a z poslední ch sil meloucí licitátorka dělá mnoho chyb i přeřeků, načež se drtivá (určitě nadpoloviční) většina prodejů realizuje od nepřítomných kupců s předem nastavenými limity, nebo se přihazuje po telefonu. Aukce končí a po necelé půl hodině nikde ani živáčka. Vše mělo tak rychlý spád až si říkám, jestli těch pár desítek minut na Žofíně opravdu stálo za cestu a můj čas, a podléhám lehké depresi.
Samozřejmě jsem falešný idealista a nic kromě genia loci Žofína a Slovanského ostrova mi odpoledne nezpříjemnilo.
Ať je aukce Sýpka vším - lepším či horším, určitě není a možná snad ani neměla ambice tmelit sběratelský lid. Pak se také ptám, zda má klasická kamenná aukce v dnešní době všudypřítomného internetu své místo na slunci (pomíjím procenta úspěšnosti prodeje), ale již zmiňovanou fyzickou nepřítomnost kupců i dražených předmětů, to je už pro mě opravdu na samé hranici virtuality.
Českému sklu a jeho sběratelům by určitě prospělo např. celodenní či víkendové setkání s přímým prodejem "face to face" za pevné ceny (vyvolávací ceny v aukcích by určitě měly být motivační což u Sýpků určitě nejsou). Ani prostory, kde se akce koná za jistě nemalý nájem a který musí být co nejdříve vyklizen, nemusí vykazovat tolik luxusní okázalosti na úkor nepřítomnosti prodávaného zboží.
Okruh lidí, kteří se rozhodli sbírat čs. sklo, není z určitě z globálního pohledu nijak závratný a nemyslím si a ani netvrdím, že by se všichni sběratelé skla měli mít rádi a padat si při osobním setkání do náručí, ale určitě si mají co říct a opadlo by spoustu nevyřešených otázek a rozporů, které kolem investování do krásné křehké hmoty vznikají a někdy se veřejně probírají maily a články.
Zatím si takovou přirozenou lidskou radost setkávání stejně “postižených“ si zatím dopřávám díky novoborskému Ajetu a jejich pravidelnému setkávání se sklářskými výtvarníky, kde se objeví vždy mnoho žijících legend českého skla a opravdu jsou to nezapomenutelné okamžiky.
Na závěr tedy můj názor, že je určitě mnoho možností a potenciálu jak propagovat sběratelství a prodávat a ne čekat na příští Sýpku a jak přes kopírák ukazovat na jejich chronické neduhy.
Martin 4.11. 2011
