Asi Vám to bude připadat, že jsem se rozhodl poštvat si proti sobě všechny, kteří by mohli a měli být mými spojenci, ale prostě nemůžu si pomoci. Na rozdíl od publicistů a uměleckých krasožvanilů jsem vůbec nebyl velmi nadšen. Možná, že okachlíkovaná budova Dopravních podniků patří mezi klenoty naší architektury třicátých let minulého století, možná je i dobré, že široká veřejnost dostala šanci ji vidět i zevnitř, ale tím to končí. Umístění akce typu Design Blok do jednotlivých kanceláří bylo podle mého nápadem poněkud nešťastným.
Ale vezmu to hezky popořádku.
Na Design Blok jsem se dostal až jeho poslední den, v neděli 10. října, proto asi na mě působil již trochu utahaně a schlíple. Protože nemám rád fronty a tlačenice byl jsem u bran Dopravních podniků jako jeden z prvních krátce po desáté hodině ranní, kdy se akce otevírala, tedy přesněji ve čtvrt na jedenáct. Vskutku nemusel jsem se s nikým u dveří tlačit, ale to byla poslední a jediná výhoda mého včasného příchodu.
Připadal jsem si, jako bych se vrátil o nějakých 30 let zpátky do doby třeskutého husákismu. Po umolousaných chodbách se zvolna trousili hostesky jak důležité sekretářky federálních náměstků, dveře kanclíků, kde člověk měl vytušit výstavu, pozavírané, a když náhodou otevřené, tak takovým polovičatým způsobem, že člověk měl strach pomalu dovnitř vejít, aby ho nějaká úřednice neseřvala, že nemá v cajku všechny razítka.
Čas jako by se v tom baráku zastavil. Nejen tím nepopsatelně byrokratickým vzhledem interiéru, jeho úřednickou umolousaností a sešlostí, ale i způsobem chování a jednání aktérů. Jak je možné, že půl hodiny po zahájení výstavy teprve unuděně rozmísťovali exponáty na velký stůl, který měl reprezentovat to nejlepší ze současného českého sklářství?
Co tam dělala ta baba s kýblem, to vážně ještě půl hodiny po otevření uklízela chodbu? Ploužit se od dveří ke dveřím, z nichž polovina je zavřená, a v každé druhé navštívené místnosti si připadat nepatřičně jako nezvaný host mě vážně ani trochu netěšilo.
Možná mám starý náhled na svět, možná ve mě ty úřední chodby vyvolávaly pocit něčeho dávného a neblahého, co dnešní mladí neznají, nevím. Mě tenhle zvláštní způsob presentace po jednotlivých kanclíkách prostě nesednul.
Jak to tam vypadalo za tlačenice, která tam dle informací které mám, panovala v sobotu, si stěží dovedu představit.
A teď ta lepší část.
Současná sklářská tvorba byla zastoupena opravdu representativně.
Firma Bohemia Machines předvedla úplně nového Víznera a remake Šotolových návrhů, firma Moser pak fantastické Jabůrkovi kousky, líbily se mi i studentské návrhy posluchačů VŠUP, bylo vidět, že české sklo má budoucnost.
No, fotil jsem, pochopitelně, a je to tady:
http://picasaweb.google.cz/Jindra8526/DesignBlok2010?authkey=Gv1sRgCOyA9MCZppOzUQ#
Jindra Pařík 11.10. 2010
