Kamenický Šenov - 16. srpnaVe Sklářském muzeu v Kamenickém Šenově proběhne v sobotu 16. srpna v době od 10.00 do 15.00 h. ukázka tvorby korálkové mozaiky, prezentovaná výtvarnicí Evou Olivovou.
Návštěvníci mohou kromě práceželeznobrodské výtvarnice zhlédnout také výstavu „Křehká elegance“,tvořenou nápojovým sklem z časového období 2. poloviny 19. – 1. poloviny 20. století. Stěžejní část výstavy tvoří skla z produkce firmy J.& L. Lobmeyr, z nichžk nejobdivovanějším patří soubory z tenkostěnné tzv. mušelínové kalíškovinyprof. Oswalda Haertla (r.1926) a arch. Josefa Hoffmanna (r. 1920). Vystavená skla jsou součástí sbírky kamenickošenovského muzea a dlouhodobě deponované sbírky U(P)M Praha.
Stálá expozice muzea je věnovaná rytému a broušenému sklu od 17. století do současnosti. Doplňuje ji ukázka historizujících svítidel a výstavka připomínající letošní 290. výročí počátku výroby svítidel na Kamenickošenovsku.
Muzeum je otevřeno denně kromě pondělí, 10.00 – 17.00 hodin.
Děkujeme za propagaci a srdečně zveme k návštěvě!
S pozdravem
Helena Braunová, ředitelka
Sklářské muzeum
Osvobození 69
471 14 Kamenický Šenov
Tel./fax: 487 767 206, 602 164 493
E-mail: muzeumskla@volny.cz
www.muzeumskla.cz
Tavená skleněná plastika 2 - Pozvánka
Sklářské muzeum Kamenický Šenov zveSklářské muzeum Kamenický Šenov zve návštěvníky na sobotu 28. 6. od 14.00 hodin na zahájení výstavy nápojového skla, spojené s ochutnávkou moravských vín a s poslechem cimbálové hudby Bohuslava Eliáše z Liberce.
Těšíme se na Vás a děkujeme všem za propagaci této akce!
Helena Braunová, ředitelka
Sklářské muzeum
Osvobození 69
471 14 Kamenický Šenov
Tel./ fax/ záznamník: 487 767 206; 602 164 493
E-mail: muzeumskla@volny.cz
www.muzeumskla.cz
Několik poznámek k Polibku Stanislava Libenského a Jaroslavy BrychtovéRostoucí popularita skla mezi sběrateli nepřináší dnes jen radost z nových akvizicí, ale i jistá rizika spojená již odedávna s uměleckou produkcí všeho druhu. Jedním z takových je nepochybně snaha obohacovat se a parazitovat na věhlasu toho kterého umělce či uměleckého díla skrze výrobu, distribuci a prodej neautorských kopií a falz. Bohužel celé problematice neprospívá ani skutečnost, že někteří sběratelé nejsou dostatečně obeznámeni s výrobně-technologickými a historickými souvislostmi vzniku děl, která jsou předmětem jejich zájmu. Jako mnohem závažnější se však jeví skutečnost, že sami prodejci, tedy aukční domy a galerie, jejichž posláním dnes není jen plnit funkci zprostředkovatele prodeje, ale především jakéhosi korektivu ve smyslu dohledu nad kvalitou a autenticitou prodávaných děl, necítí se zjevně povinováni tyto postuláty naplnit a to i přesto, že odpovědnost vůči sběrateli musí být nutně zcela samozřejmou součástí, ne-li přímo morálním imperativem jejich prodejní politiky.
Nezřídka setkáváme se v posledních letech na trhu s uměním s dílem, zasluhujícím naší pozornost nejen pro svou důležitost z hlediska vývoje skleněné tavené plastiky, ale i díky proměně, jakou prodělalo od dob svého vzniku, proměně způsobené jeho nesčetným a bezmyšlenkovitým kopírováním a znovuodléváním. Tato drobná plastika se v současnosti stala díky četnosti výskytu takřka ikonickou, což na jedné straně šíří slávu její i jejích autorů, ale k její škodě na straně druhé je částečně i jejím prokletím. Komorní rozměry Polibku autorů Stanislava Libenského a Jaroslavy Brychtové a z toho vyplývající relativní snadnost výroby, stejně tak jako jeho ceněnost mezi milovníky skla, činí jej zároveň neobyčejně náchylným stát se předmětem zájmu nejrůznějších rozmnožovatelů. Příslušnost Polibku k oblasti sklářského výtvarnictví, byť uměleckého, patrně připravuje dílo o možnost být během jeho hodnocení podrobeno stejně přísným kritériím jako plastiky či skulptury z klasických sochařských materiálů. To je kromě jiného dáno tradičním a soustavným vyčleňováním děl tohoto typu z rámce sochařského dějepisectví, kam Polibek náleží stejně oprávněně, jako kterákoliv jiná socha odlitá v bronzi a to i přesto, že je u ní třeba počítat s jinými, sklu vlastními materiálovými vlastnostmi, jako je průhlednost či průsvitnost apod. Polibek je navíc jedním z raných výtvorů autorské dvojice, u kterého právě protiklad probroušených nebo proleštěných ploch dovolujících někdy nahlédnout do reliéfně ztvárněných útrob objektu a hrubého, sochařsky pojednaného modelovaného povrchu, stává se jedním z hlavních vyjadřovacích prostředků. Ony hrubé povrchové, místy proleštěné nepravidelnosti, tvořící typickou fakturu drobné tavené skleněné plastiky, jsou v jistém smyslu i demonstrací sounáležitosti Polibku s ryzím sochařským uměním, stejně tak jako nezbytným otiskem sochařsky uhněteného hliněného modelu s charakteristickým autorským rukopisem, jehož znejasnění, ohlazení je pochybením o to závažnějším, že ochuzuje skleněnou plastiku o možnost lámat proniknuvší paprsky světla v nepravidelných rytmech a brání vytvořit náležitý kontrast s klidným vyleštěným průhledem k oběma v polibku spojeným tvářím. Tyto stopy aktivního tvůrčího procesu jsou nedílnou součástí celku a mimoto se značnou měrou spolupodílí na plasticitě tohoto drobného díla, přičemž násobí haptický prožitek vnímatele a proto jejich absenci zde nelze než vnímat jako hrubý prohřešek jak proti autenticitě díla, tak proti celkové integritě jeho stylotvorných složek, jejichž účinnost spočívá zejména v jejich součinnosti a vyváženosti. Na obrázku /2/ vidíme mimořádně nepodařený odlitek Polibku, který je výsledkem elementárního nepochopení jeho podstaty a spíše než sochařské dílo připomene jakousi plastovou napodobeninu, postrádající všechny znaky jeho rukodělného původu a namísto žádaného otisku po plastickém zápolení s tvárnou hmotou, jež svedla patrně sama Brychtová, nese tento punc zvrhlé invence napodobitele. Obrázky
/3/ a /4/ doplňují kvalitativní škálu o více či méně podařené kopie Polibku a ilustrují tak její šíři od nejvěrnějšího /1/ až po nejnekvalitnější /2/.
Do budoucna snad nebude neužitečné ptát se po příčině akceptovatelnosti takové míry deformity, jaká postihla Polibek a jaká by u děl bronzových nebo sádrových nebyla nikdy přijatelná, a to ani ze strany sběratelů, natož znalců. Pozitivem může být snad jen skutečnost, že mezi všemi plastikami Libenského a Brychtové, které v současné době plní aukční katalogy, je Polibek jeden z těch, kde právě přítomnost charakteristického autorského rukopisu, jehož zachování nabývá nejvyšší důležitosti, je zároveň klíčem k snazšímu odhalení nepodařených pokusů o jeho reprodukci.
Jan Opela, 15.5.2014
Fotografie odstraněnyNa žádost majitelů copyrightu zde publikovaných fotografií jsem fotky odstranil a prosím autora o vyjasnění autorských práv, nebo dodání jiných snímů.
Děkuji za pochopení.
Jindra 23/5/2014
Škrdlovice & Beránek: Legends of Czech Glass A New Exhibition & Book
Škrdlovice is one of the 20th century’s greatest forgotten glass companies. For decades, the company (pronounced ‘skerd-luv-itz’ah’), was hidden from the world behind the Iron Curtain, and the major contribution it made to 20thC glass design is only now being uncovered and reappraised by design historians and collectors.
Founded in 1942, in the midst of the Second World War, by the enterprising and talented glassmaster Emanuel Beránek, the company’s earliest designs were produced using waste broken glass, peat to fire the furnaces - and a huge amount of raw talent and sheer determination. Against all odds, the company survived and flourished under Communist rule in the 1950s & 60s, exporting its vast and diverse range of colourful, curving glass across the world as far as Canada, Europe and Australia. From the 1950s until its demise in 2008, nearly every one of Czechoslovakia’s best and more influential glass designers worked with them including now globally revered names such as František Vízner. Designs were varied and absorbed influences from now well-known mid-century modern glass produced in Scandinavia and on the Italian island of Murano. Like the glass produced in Britain at the time by companies such as Whitefriars, Czech designers didn’t merely copy but added a strong Czech twist to develop their own highly recognizable look. Further experimentation from the 1950s onwards used a rainbow of colours and a breath-taking array of ever more complex techniques to create truly world class designs. The arguable ‘golden age’ of the company was the 1970s, and many designs produced by its successor, Beranek Glass SRO (active 1993-2008) were designed then.
This groundbreaking exhibition will comprise over 100 examples, including unique pieces, that will be displayed together in Britain for the first time ever. Typically mis-attributed to factories on Murano and Scandinavia, this unique and exclusive exhibition and the accompanying book published by BBC Antiques Roadshow specialist Mark Hill will uncover the truth behind this captivating and fascinating glass, and reveal the amazing story and key names behind it.
Exhibition at Antiques For Everyone, April 10th-13th www.antiquesforeveryone.co.uk
Glass from the private collections of Robert Bevan Jones and Jindřich Pařík.
A hardback book, limited to 1,000 numbered copies, will be published by Mark Hill Publishing Ltd in late April.
Skrdlovice & Beranek: Legends of Czech Glass
By Robert Bevan-Jones & Jindřich Pařík
General Editor: Mark Hill • ‘Coffee table’ style hardback.
- 284mm x 225mm portrait.
- 160 pages .
- Full contextual history of the factory, with information on hundreds of designs and designers, from 1941-2008.
- Over 250 specially commissioned, full colour illustrations, including reproductions of the factory’s unique pattern book archive, original design drawings and hitherto unseen photographs from inside the factory.
- Special feature boxes including ‘Designer Profile’ and ‘Hallmark Design’.
- Produced entirely in Great Britain.
- ISBN: 9780955286599
- Price: £45 plus postage & packing
For more information, please email books@markhillpublishing.com
or call 07798 915474.
All following images are the copyright of Mark Hill Publishing Ltd
© Mark Hill Publishing Ltd www.markhill.net
Hlava se povedl!Protože jsem na Hlavu, tak jsem nemohl chybět na vernisáži výstavy skla vytvořeného Pavlem Hlavou, která se koná v Chomutově do 28.2.2014. A musím říci, že nelituji ani té dlouhé cesty a ani času.
Ta výstava se hodně, ale hodně povedla. Již při příjezdu na mě zapůsobil vkusně opravený historický objekt v jehož jedné části se výstava koná. Při vstupu do výstavní síně na mě okamžitě zapůsobila monumentálnost expoxice. Velký vzdušný prostor a v něm perfektně nasvícených cca 140 exponátů. Převážně autorských unikátů pocházejících z pozůstalosti tohoto významného skláře.
Lze zde nalézt průřez celé jeho tvorby od rytin až po monumentální lepené plastiky o rozměru cca 80 x 50 cm či unikátní lampy. To vše doplněné řadou kreslených návrhů, podle kterých Pavel Hlava tvořil. Prostě nádhera!!!
To vše ještě umocnilo úvodní slovo nestora historie českého skla, pana Langhamer. Dlouho budu vzpomínat …...
P.S. Omlouvám se za kvalitu přiložených fotografií – nejsem profi fotograf a použil jsem mobil.
Zdeněk 23.1.2014
Pozvánka na výstavu - Pavel Hlava
