Jindro,
Pan Jiří mě předběhl, pár poznámek k aukci na Sýpce jsem si chystal až na víkend. Začnu celkovým pocitem a dojmem: je to lepší než to bylo ale stále ještě horší, než bych si to představoval a než by to být mohlo a mělo.
Postupně tedy pár bodů:
Katalog:
Když jsem viděl zoufalství Dr. Jana Kani, který věnoval hodně času přesným a správným popisům a tiskařský šotek v několika případech zařádil a on mohl jen bezradně koukat, bylo mi ho upřímně líto. Jan ví, že se na katalog sletíme jako supi a odvedl poctivou práci, kterou pak někdo zkazil nedbalostí či lehkomyslností, velmi smutné, ale sorry pánové, neomlouvá.
Prostě musíte lépe „checkovat“ a „debugovat“ ještě před tiskem a nedělat věci na poslední chvíli ve spěchu a stresu.
Další připomínku, která se týká spíše mého osobního vkusu, mám k celkové grafické úpravě katalogu, pořád je co zlepšovat, stále to vizuálně působí jako náš Velkopopovický zpravodaj a nikoliv katalog „uměleckého skla“. Vyměňte grafika!
Poslední a podstatnou věcí je absence katalogu na internetu. Vím, že výroba katalogu, pořízení fotek, tisk a distribuce jsou věci nákladné, a jeho umístění na webu může prodejnost katalogu snížit, ale znovu opakuji, cílem je prodávat sklo a ne papír! Učíme se od lepších a u Fischera to jde – viz: http://www.auctions-fischer.de/kataloge/online-kataloge/202-europaeisches-glas-studioglas.html, chceme-li jednou Fischera trumfnout, musí to jít i u nás!
Presentace prodávaných věcí:
Nošením dříví do lesa je opakovat, že dražené věci je potřeba mít na místě dražby a to všechny. Žádná změna, žádný vývoj, žádný náznak, že by to snad mělo být jinak.
Dražba samotná
Tentokrát licitátorka zvolila metodu „běhu splašené klisny“ a z celého jejího vedení aukce jsem měl pocit, že jí v předsálí pláče dítě v kočárku, nebo se připaluje svíčková na plotně. Překotnost, s jakou hrnula aukci vpřed, byla zběsilá a vedla k několika omylům, kdy zobrazen byl jiný předmět a s jinou cenou než byl dražen, několikrát byly neshody o vyvolávací ceně, mírný chaos. Pro majitele dražených věcí a snad i pro aukční dům musela působit až morbidně očividná radost licitátorky, že nikdo nepřihazuje a aukci tak zbytečně neprodlužuje a „hezky nám to vodsejpá“.
„A už tu máme poslední dvě věci“ a hurá a už mám tu otravu za sebou a můžu jít dělat něco, co mě víc baví nebo je z mého pohledu užitečnější, než odklepávat nějaký ty střepy….
Dražené předměty:
Organizátoři aukce nabízejí čím dál tím kvalitnější sortiment, snaha posunout se dopředu a výš je chvályhodná. Nabízena byla opravdu velkolepá díla pánů Roubíčka, Wünsche, Kleina – uspěl však jen nedávno zesnulý František Vízner, a i zde se nedražilo, ale nakoupilo za vyvolávací cenu po telefonu. Dražil, či lépe nakupoval za vyvolávací ceny, se v podstatě jen design a k mé velké radosti, prodávalo se hodně Škrdlovic. Výrazně uspěl i design paní Marie Glückaufové.
Design prostě Sýpce vévodil a cesta k prosazení autorského uměleckého skla na aukci tohoto formátu bude asi ještě dlouhá.
Tím se dostávám k poslednímu bodu mého komentáře, tedy
Ceny:
Aukce, kde většina věcí je prodána za vyvolávací ceny je tak trochu nesmyslná a radost, že se v poaukčním prodeji ještě hodně věcí prodalo, princip dražení popírá. To by stačilo ty věci vyvěsit na internet a prodat, ušetřilo by se dost nákladů a výsledek by byl stejný!
Rozumím snaze dát českému a československému sklu jeho skutečnou hodnotu, vím, že vzhledem k cenám, za které se naše věci prodávají v cizině, nebyly ani „vyvolávačky“ na Sýpce přemrštěné, ale je tu velké ALE!
Dršťková polévka v restauraci Pod Ledem u nás ve Velkých Popovicích stojí polovinu až třetinu ceny, za kterou ji nabízejí jako „českou specialitu“ na Staroměstském náměstí. Důvodem není to, že by naše obec byla malá a škaredá, ale pouze a jen kupní síla a ochota platit - těch našich místních. Na Staroměstském náměstí si našinec dršťkovou neobjedná, ale restauraterům to může být fuk, protože se tam hemží spousta zahraničních turistů, které cena za skvělou polévku v centru města nepřekvapí.
Sýpka nenabízí ovšem menu v pěti světových jazycích a nikterak výrazněji nebojuje o zahraniční klientelu a proto je jejich „vyvolávací“ polívčička poněkud drahá.
Vysoké vyvolávací ceny mají krátkodobý efekt u starožitníků, vetešníků, překupníků a trhovců vyvolají přehnaná očekávání a ti šroubují ceny vzhůru s odůvodněním:
„Víš, za kolik se to prodává na Sýpce?“
Vím, prodává, ale nenakupuje. Samozřejmě po čase se i ti trhovci umoudří.
Umoudří se i na Sýpce?
Aukční cenu udělá ta atmosféra dražby, touha věc mít a o ní bojovat!
Pokud se na aukci jen nakupuje, je aukce zbytečná.
Tím nechci říci, že aukce na Sýpce jsou, byly a budou zbytečné. S organizátory mluvím, diskutujeme, na mnohé věci máme jiný názor, ale v jedné věci se zásadně shodujeme:
Všem nám záleží na tom, aby naše české a československé sklo dostalo své místo na slunci, tak jak si právem zaslouží.
Co říci závěrem.
Bylo to lepší, chválím snahu a pevnou vůli, a obdivuji houževnatost s jakou, přes to co si od nás vždy vyslechnou, organizátoři jdou vpřed a nevzdávají se!
A také opakují stále ty samé chyby….
Držím palce, aby příště to bylo ještě lepší.
Naše sklo si pořádnou akci zaslouží! (a ne jen nějaký přícmrdek k aukci jiné ….)
Těším se na Vaše názory
Jindra Pařík 28.10. 2011