Dlouho si klademe otázku, co se stalo se starými formami na lisované sklo. Kde jsou formy na Jurniklovu „Osaku“ nebo „Slunce“, Maturovi „Hlavy“ nebo Víznerovu Montrealskou žardiniéru? Pátrání končí u jednoho jména - Ing. Bobošík. – bývalý majitel Libochovické sklárny. Říká se, že Bobošík nechal staré formy rozmlátit, jiní tvrdili, že viděli, jak se formy odvážejí kdoví kam.
Protože se jedná o národní kulturní dědictví bylo by dobré vědět, co se s těmi formami skutečně stalo, kde jsou.
Zdá se, že pochybnosti o rozbíjení i vývozu do Asie dostávají jasnější kontury.
Jako soukromá osoba si dovolím ten přepych, že vyslovím svůj názor:
Vyvézt formy do Číny je prasárna nebývalého rozměru a v dávném Muránu by za tohle Bobošíka utopili v laguně!
--------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Tedy Ing. Bobošík k věci:
Dobrý den pane inženýre,děkuji Vám za Váš dotaz.
Neměl jsem možnost přečíst, co se na Vámi uváděném webu píše, ale máte
pravdu v tom, že výmysly jsou populární a mnoho lidí rádo naslouchá různým
pomluvám a fakta je nikdy nezajímají, neboť jsou už od podstaty nudná a
nevhodná pro vytváření negativistických postojů.
Faktem zůstává, že jsem byl společně s jedním investičním fondem posledním,
kdo do obnovy výroby tradičního lisovaného skla investoval. Společně s našim
výtvarníkem Rony Pleslem – vedoucím katedry skla na AVU, jsme dokonce
uvedli celou řadu zajímavých moderních tvarů, navazujícíh na tradice českého
lisovaného reliéfního skla. Tyto série byly velmi úspěšné a přispěly k
prodloužení výroby tohoto skla minimálně o 2 roky. Tento typ poloautomaticky
vyráběných tvarů byl však celou řadu let na trhu pod tlakem masové lisované
výroby z Turecka, Francie a Itálie a další kategorie byly pod tlakem masové
výroby z Asie nebo i nové vzniklých poloautomatických provozů z Číny.
Poptávka po těchto tvarech je stále – nicméně změna životního stylu západní
civilizace a možnost substituce těchto krásných výrobků vedla k poklesu
objemů odběrů na tradičních odbytištích a nová úroveň poptávky neumožnila
udržet poloautomatickou výrobu v Čechách. K žádnému znehodnocení forem
nedošlo ani za má investiční účasti v oboru ani pokud je mi známo poté, co
jsem z oboru vystoupil. Při likvidaci sklářské výroby byly likvidovány
vyřazené a popraskané staré formy. Nové formy byly často ve vlastnictví
zákazníků, kteří v průběhu boje o přežití skláren investovali do jejich
obnovy a tito zákazníci je dnes i vlastní. Některé formy byly vyvezeny do
skláren na Východě, kde se pokračuje ve výrobě. K dalším formám existuje
velmi přesná technická dokumentace, která je uložena ve sklárnách a podle
které se formy znovu vyrábějí. Kritika o ničení forem je proto ze samé
technologické podstaty nesmyslem, protože v každé výrobě musí nutně docházet
k jejich stále obnově podle výkresové dokumentace.
Více než 7 let jsem financoval sklářský týdeník glassrevue.com, který celou
dobu dokumentoval úžasné tradice české sklářské výroby a i takto jsme
vyvinuli úsilí pro zachování velkého průmyslově kulturního dědictví naší
země.
Jsem rád, že jsme se s týmem našich spolupracovníků mohli podílet na
zachování (a mnohdy i zakonzervování) tradic české sklářské výroby a
předávat je dál.
S pozdravem,
Ing.Pavel Bobošík, MBA
CEO
BCM a.s.
Za Zahradami 391
109 00 Prague 10
Czech Republic
e: bobosik@bcmgroup.cz
http://www.bcmgroup.cz
