Už jsem si myslel, že kolega si našel jiného koníčka než je nakupování skla, pár týdnů po něm ani vidu ani slechu. Pořídil jsem tedy šampaňské a kaviár a uspořádal oslavu v širším kruhu přátel, ale trochu jsem se přepočítal.
Právě včera, když jsem si liboval jak krásnou Brožovu škrdlovickou vázičku koupím za cenu několika málo piv, přišla ta rána mezi oči. Nečekaně, zákeřně, pár minut před koncem aukce to naskočilo - nejvyšší nabídka - PAJACIK.
Komu jsem co udělal, proč zrovna já!
Třesoucíma se rukama jsem zdvojnásobil částku a několik okamžiků se radoval, že snad pan inženýr nebo jeho paní nejsou on-line.
Omyl! Že by mobilní internet? Nebo předčasný návrat z víkendu?
No jasně, jak jinak, projel jsem to.
Tolik věcí se dá sbírat, obrazy, porcelán, zbraně, známky, odznaky, ubrousky nebo cukříky, krabičky od sirek i plynové masky nebo snad staré sandály, proč si právě musel pan kolega vybrat československé sklo?
Prodejci radujte se! Pan Pajacik je zpátky!
A my ostatní, no co, alespoň ušetříme …
Jindra Pařík 31.1. 2011
