Věda a výzkum holt chce celého člověka.
Vědec musí mít talent, píli a houževnatost, trpělivost a sveřepost. Vědec musí vědět čeho chce dosáhnout, musí pracovat systematicky a cílevědomě, neúnavně a neúprosně, odvážně překonávat překážky a nezaleknout se nepřejícníků. Jen tak lze vyhrát Nobelovku, jen tak se vědec dostane do učebnic!
Všechny tyto vlastnosti jsem v sobě po čtvrtém pivu objevil.
Ale začnu od začátku. V mé domovské vsi se jako každoročně i letos konal tak zvaný Den Kozla, což má být jakási oslava Velkopopovického píva spojená s lidovou veselicí, obvykle však probíhá tak, že se ze stověžaté do vesnice nahrne banda primitivů nalákaná na o korunu na pulitr levnější mok a leje si pívo od rána do hlavy tak urputně, že kolem páté to vesnice vypadá jak školní autobus, ve kterém soudružka učitelka zapomenula rozdat kinedryl.
Připraven na nejhorší, vědom si vědeckého poslání jsem jal překonávat překážky nastražené domácími nepřejícníky a odvážně předložil své paní svůj nový sklářský projekt pracovně nazvaný „ Pivní půllitr v proměnách času“, který právě včera měl přejít do fáze výzkumu v poli, nebo jak mi sklářští vědci říkáme „in situ“. Má paní zpočátku kladla odpor jen prostřední a po pár minutách dokonce začala spolupracovat a způsobem, který v zásadě nešlo odmítnout, mi nabídla doprovod na mé vědecké misi. Její účast, ač se zpočátku se zdálo, že nebude nikterak inspirativní, jsem v závěrečné fázi návratu domů přeci jen ocenil.
Zima včera rozhodně nebyla, přesto hned u prvního stánku, jako by mě pohladil lední medvěd svým pařátem. Proboha, do tohohle (obr.1) snad pívo nikdo nikdy netočí! Nebo tohle, koho napadne si nalívat slivovici ze žárovky (obr. 2)? Brrrrr…
Ani kreativita se nemá přehánět, no nic, jdeme dál. U všech kozlů, co jsem komu dneska udělal? Vidíš to? Plastové kelímky.
Oni to ti mezuláni čepují do plastu! (obr. 3 a 4) A aby to nebylo málo, fronta se stojí i na nealkoholické! (obr 5.) Svět se zbláznil.
Majitel místního řetězce supermarketů v našich velkopopovických podmínkách Chramosta & Chramosta ovšem stále drží úroveň. Ve stánku před svojí velkoprodejnou (v našem popovickém měřítku) nabízí poctivé sklo a až s dětinskou radostí mi oznamuje, že jsem dneska už druhý, kdo si sklenici koupil. (obr.6) A opravdu, opravdu mě míjí chlápek, který v ruce třímá SKLENĚNÝ pulitr. Dobrý člověk ještě žije! Jeho pohyby jsou ovšem jaksi rozostřené, vyfotit to nejde. Když ale sám velkopodnikatel Ch&Ch říká, že prodal jednu sklenici, odkudpak je tedy mají tihle dva? (obr.7) Ne, není to tak jak by si jeden myslel, neukradli je Pod Ledem, jsou to místní občané a přinesli si vlastní z domova, aby ukázali těm pražským křupanům jak se má zacházet s národním pokladem! Vědec se však nespokojí s domněnkami, hledá důkazy. Takže Pod Led a když to slunko tak pere, tak na zahrádku.
Tihle krasavci nejsou z Prahy ale z Příbrami a jsou na své město patřičně hrdí, tak řvou jako tuři. Na vás budou teda doma taky pyšní! A zase kelímky. (obr. 10)
To už i tady točíte do plastových kelímků?
Nikoliv. Do poctivého skla. (obr. 11) Ta banda matláků si to přinesla zvenku, a útlá Martinka nad tím zavírá oči. (obr. 12) Hádejte se s bandou rozparáděných patriotů.
Ale nikde není ten, za kterým jsem vyrazil. Ten slavný „kozlův rohatý půlitr pro nevšední zážitek“ Honzy Čapka! (www.freshin.cz/aktualne/kozluv-rohaty-pulitr-pro-nevsedni-zazitek.html ) Vědec se nevzdává, vědec pátrá a vědec vítězí!
Čapkův rohatý (obr.13) je určen pouze pro VIP hosty a kdo jiný by už k sakru měl být Pod Ledem VIP?
Znalci to určitě poznali, ale v zájmu vědecké poctivosti dodávám, že ten, který mě jako „VIP Jindřichovi“ Martinka přinesla je naplněn nikoliv velkopopovickým Kozlem, ale plzeňským Prazdrojem. I věda musí ustoupit, pokud jde o zdraví.
Jindra Pařík 13.06. 2010 (obr. 14)
