Přicházejí mi do mailové schránky československého skla a z každého mám velkou radost. Vaše přání klidných a hezkých vánoc a štěstí do Nového roku. To štěstí bych však potřeboval hned teď, ale chápu, že nás na něj je o dost víc, a tak ta muška jenom zlatá poletuje asi někde jinde, věřme, že u ještě potřebnějších.
Lidé se mě ptají, čím se vlastně živím, když to naše skleněná stránka je nekomerční, někteří mě dokonce podezírají, že je to jen zástěrka pro můj dobře zavedený skleněný byznys.
Není tomu tak.
Už čtvrt století se živím statikou ocelových konstrukcí, posledních dvacet let pak vývojem výpočetních programů v tomto oboru. Tyhle věci už člověk nemůže dělat sám, pracujeme v sehraném týmu a mě náleží v celém tom ohromném programu vždy jen ta malá, ale dost podstatná část, tedy naprogramování těch samotných statických návrhů.
Jiní kolegové umí konstrukci kreslit a zobrazit, naložit na ní zatížení, zavolat solver a do mého výpočetního objektu už posílají jen údaje o silách a profilech, a já už pomocí jednoduchých vzorečků zjistím, jestli vyhoví nebo ne, čili pro Soňu a ostatní podobné laiky, unese-li to ten klacek nebo ne.
Moderní systémy pro vývoj programů jsou na práci v týmu zařízené, s kolegy si nepřekážíme a můžeme pracovat souběžně a to tak, že každý klidně pracuje na jiném konci světa, v našem případě jen Evropy.
Všichni tedy pilně pracují, jen já stojím.
Totiž jednoho krásného rána se chystám pokračovat v práci, která poměrně spěchá, ovšem počítač začíná hlásit divné chyby. A tady už postup znáte. Nejdřív se vše restartuje, občas to pomáhá. U mě ne. Pak se volá kolegům. U nich to samé co já mám na počítači, pracuje, u mě ne! Něco je špatně.
Nainstalovat znovu systém s programovacím jazykem. Nepomáhá.
Odinstalovat všechny protivirové programy co mohou bránit přístup k datům, co potřebuji. Žádná změna.
Aktualizovat systém. Taky nepomohlo.
Nastává poslední fáze toho, co mohu udělat.
Počítač přeformátovat.
Formátování je věc záludná. Je to jako když ve spěchu balíte na dovolenou. Na sto procent něco důležitého zapomenete doma. Stejně tak u formátování, člověk příjde o všechna data, co si neuložil někam mimo počítač. Pečlivá trojnásobná kontrola ovšem nikdy nezabrání tomu, aby se nesmazalo něco zásadního.
Tak tu zoufale koukám do obrazovky, přesouvám všechny soubory na externí disk a oddaluji ten okamžik zkázy, který nastane, až naťukám příkaz FORMAT C:
Nezlobte se prosím na mě, že Vám na maily odpovídám pozdě a nevrle, a popravdě na sklo nemám ani pomyšlení.
Děkuji všem za vánoční přání, opravdu si vaší přízně velmi vážím.
Jako malý dárek posílám video Vladimira Kleina (http://www.youtube.com/watch?v=Fblf_NA0q2w) a bych Vás také trochu potrápil i pár obrázků váz Františka Víznera, které jsem v poslední době pořídil.
Děkuji všem a přeji krásné svátky.
Příště se ozvu už naformátován.
Jindra Pařík 20. 12. 2011
