Rudolf Schröter (3. 4. 1887 )
Vyučil se kresličem a tuto profesi pak vykonával ve sklárnách v Kolíně nad Rýnem. V roce 1912 nastoupil jako návrhář skla do Rudolfovy hutě v Dubí, která patřila sklářské společnosti Inwald. Přijetí Rudolfa Schrötera bylo pro Inwaldovy sklárny krokem víc než dobrým. Sklárny ve Schröterovi získaly osobnost, která v následujícím půlstoletí vtiskla dubským výrobkům jejich nezaměnitelný charakter.
V Rudolfově huti se vyrábělo dekorační a stolní lisované sklo, které bylo na začátku minulého století zvykem zpracovávat tak, aby napodobovalo sklo broušené. Tento přístup ale Rudolf Schrötter odmítl a navrhoval osobité výrobky, které svůj lisovaný původ nezapírají, přesto jsou esteticky hodnotné a zároveň účelné.
Málokdo v naší zemi asi nikdy nedržel v ruce některý z produktů Schröterovy řady Boule. Jde o hladké zakulacené skleněné nádobí s okraji lemovanými řadou skleněných kuliček. V domácnostech jsou také často k vidění vázy s nápadnými zvířecími nebo rostlinnými motivy z řady Barolac, nebo žlábkované mísy, misky a dózy z řady Lord. Tím vůbec nejznámějším výrobkem s největší pravděpodobností vzešlým z návrhářské tužky Rudolfa Schrötera je bezesporu sklenička zvaná duritka.
Rudolf Schröter zůstal firmě Inwald věrný během hospodářské krize, kdy se sklárna málem položila, i během druhé světové války, která znamenala tragédii pro zakladatele skláren - židovskou rodinu Inwaldů a zůstal tu i po znárodnění sklárny v roce 1945.
Jako odborník do odsunu nemusel, a tak pro Rudolfovu huť navrhoval až do svého odchodu do důchodu v roce 1958. Vysokou estetickou úroveň si dubské výrobky udržely i pak. Pokračovali v ní jeho žáci, mladí výtvarníci z Vysoké školy umělecko-průmyslové. Po odchodu ze sklárny se Rudolf Schröter vrátil do rodného Německa a jeho další osudy, ani datum úmrtí se nám nepodařilo zjistit.
