Jaroslav Svoboda (*9.2. 1938 Sokoleč u Poděbrad)
O sklářské tvorbě pana Jaroslava Svobody toho bylo napsáno a vydáno hodně, připomenu zejména poslední výpravnou knihu Antonina Langamera - Jaroslav Svoboda – Sklo vydanou v roce 2008 Akademickým nakladatelstvím CERM v Brně (ISBN – 978-80-7204-570-9).
Proto nebudu opisovat jeho životopis, ani připomínat významná autorská díla či realizované vzory. Chci mluvit o panu Jaroslavu Svobodovi jak šéfovi sklárny. Nejdříve té ve Škrdlovicích a posléze i jeho vlastní v Karlově.
Po několika letech práce v brusírně uměleckých řemesel, kde pan Svoboda prošel praxí od brusiče až po vedoucího brusičkého ateliéru, se na podzim v roce 1969 stává ředitelem sklárny ve Škrdlovicích.
Původní Beránkova sklárna měla už dvě velká a slavná období za sebou – a to jak počátky spojené s tvorbou Emanuela Beránka za války a v poválečném období, tak i neméně velkolepé období Milánského Trienále a Bruselu v druhé polovině padesátých let.
V šedesátých letech byla situace poněkud složitější. Alena Adlerová ji ve stati „Výhledy škrdlovického skla“ (Umění a řemesla 1970/1 str.35 -40) popisuje následovně:
„Vynikající úroveň řemeslné práce, variabilita rukodělného zásahu, výborná kvalita suroviny – tj. podmínky a předpoklady pro účinný kontrast proti sériové výrobě – jsou ve Škrdlovicích zatím spíš jen postuláty. .........
Je to dnes obtížnější než kdy jindy i proto, že hutnické sklo prodělává po třiceti let rozkvětu a tedy i svého druhu přesycení, citelnou odbytovou krizi na světových trzích. Je nutno přicházet s výrazně novými výtvarnými myšlenkami. .........
Bylo by dobré skončit co nejdřív s výrobou zastaralých vzorů, které tvoří převážný díl produkce. Tyto vzory jsou nejednou i patnáct let staré, opakované ve skleslé a rozmělněné podobě a protože je jimi zahraniční i domácí trh unaven, dostávají se nutně do periferie obchodní sítě.
Nepřinášejí ani dobrý zisk, ani dobré jméno“
Poznámka J.P: Ne, opravdu to nenapsala paní Adlerová včera a o současném skle, ale v roce 1970 o škrdlovickém hutním skle.
Za této situace přichází tedy sklárnu řídit pan Svoboda. Popisovaný útlum výtvarného vývoje pomáhá překonat František Vízner, který od roku 1967 působí jako hlavní výtvarník sklárny, sklárna však naráží i na další problém, který paní Adlerová nezmiňuje. Sklárna byla totíž technologicky velmi zastaralá, nesplňovala bezpečnostní, ani hygienické předpisy.
V naší novořeči by se dalo říci, že Svoboda přichází do škrdlovické sklárny jako „krizový manažer“ a po letech musíme konstatovat, že ve své funkci uspěl víc než dokonale. Využil všech svých kontaktů, apeloval, prosil, uplácel plnými taškami skleněných výrobků, ale povedlo se mu to. Vybudoval zcela moderní hutní provoz, zřídil brusírnu i vzorkovnu. Generátorový plyn nahradil plynem zemním. Byl to Jaroslav Svoboda, kdo ve Škrdlovicích vybudoval moderní středisko uměleckořemeslné sklářské výroby.
Umělecká symbioza Jaroslava Svobody jako ředitele s výtvarníkem sklárny Františkem Víznerem přinesla své ovoce. Do sklárny jsou zváni na vzorování noví výtvarníci *pozn., vytváří se stabilní tým sklářských mistrů, kteří svým výtvarníkům rozumí, obnovuje se unikátní fenomén „škrdlovické skářské huti“. Svoboda začíná organizovat i první mezinárodní sklářská symposia a přitom, jak bývalí zaměstnanci skláren potvrzují nebylo dne, kdy by sám osobně neprošel celý sklářský provoz a nepromluvil se sklářskými mistry.
Když v roce 1987 pan Jaroslav Svoboda škrdlovickou sklárnu opouští, nechává za sebou moderní sklárnu, skvělý výrobní program a kompaktní a stabilní tým sklářských mistrů a dalších spolupracovníků.
Druhé Svobodovo „ředitelské“ období začíná v roce 1990, kdy si v Karlově u Žďáru nad Sázavou koupil objekt bývalé Jednoty a začíná budovat vlastní sklárnu. Nejdříve vytvořil brusírnu s prodejnou a občerstvením, později přistavěl menší halu a dvoupanvovou pec. Pak prodal chalupu, zadlužil se, a začal budovat svůj sen – vlastní sklárnu.
Od dvoupánvové pícky k pětipánvové peci, od několika zaměstnanců k jejich desítkám.
www.ags-svoboda.cz
Současná sklářská tvorba není tím, čím se chci zabývat, ale sklárnu Art Glass Svoboda nelze přehlédnout. Jistě není náhoda, že Svobodova sklárna, přes všechny obtíže celého odvětví stále funguje a vyrábí. Navštívil jsem Karlov s kolegou Robertem v loňském prosinci.
Pana Svobodu jsme právě vyrušili od broušení. Přesto si našel čas a svoji sklárnou nás provedl a předvedl nám i svoji neuvěřitelně rozsáhlou vzorkovnu.
Některé zaběry ze současné sklárny AGS , které pořídil pan Robert Bevan-Jones najdete zde:
http://picasaweb.google.cz/RobertLBJ/SVOBODAGLASSKARLOVNRSKRDLOVICECZECHREPUBLIC2009#
Rád bych se panu Svobodovi i čtenářům omluvil, že jsem se v tomto malém medailonku k výročí zaměřil pouze na jeden aspekt osobnosti Jaroslava Svobody – Svobodu jako skvělého sklářského manažera a nezmínil Svobodu jako skvělého a osobitého sklářského výtvarníka.
Příště se polepším.
10.2. 2010 Jindřich Pařík
* a někteří dřívější – např. paní Jiřina Žertová - už z důvodu mě ne zcela jasným nedorozuměním a naopak pochopitelné umělecké rivality už bohužel zváni nejsou
